Je možná paradoxem, že čím déle člověk v zařízení je, mělo by tím být jednodušší napsat úvodní pojednání o sobě, nebo o zařízení jako celku. Opak je však pravdou. Skoro celoživotní působení v takovémto subjektu vás přímo zavalí množstvím myšlenek a důležitých informací. Tedy už samotná selekce myšlenek vás vede k pocitu, že člověk neřekne vlastně to, co by říci chtěl, nebo přinejmenším měl.
V době, před 35 lety, když jsem do zařízení nastoupil, mi bylo 23 let. Neměl jsem žádné pedagogické zkušenosti, a neměl je vlastně skoro nikdo v tomto zařízení. Pro náročnost práce v té době, jsem začal po jednom roce přemýšlet, zda v zařízení vůbec setrvat. Chlapci v zařízení byli pouze o 4 nebo 5 let mladší než já, a tedy jsem je vnímal spíše jako vrstevníky. Vztahy s nimi jsem tehdy zakládal zejména na vzájemné důvěře, pravdomluvnosti a upřímnosti. Pravděpodobně z těchto důvodů, že jsem nehrál žádné role a byl autentický, se mi práce dařila. Přesto mě však také zatěžovala.
I proto, že jsme byl k dětem vždy upřímný, jsem jim tenkrát sdělil můj úmysl, že ze zařízení odejdu. Dodnes nemohu zapomenout na den, kdy se 24 dětí sešlo po večerce na klubovně a požádaly mě, abych za nimi přišel. Obava z toho, že se něco děje, byla veliká. Důvodem k setkání však bylo, že mě děti společně požádaly, abych neodcházel, protože by to pro ně byla velká ztráta. Tento příběh by mohl mít svým obsahem několik stran, to ale není účelem. Rád bych jím tedy jen přiblížil, jak vypadal můj pedagogický začátek…
„Filosofie výchovy a mých přístupů vyplývá z mé životní filosofie. Ta je založena na principu lidi nesoudit, nabízet pomoc lidem, kteří ji potřebují a chtějí přijmout a být dětem mužským vzorem. Vycházím z předpokladu rovnosti mezi lidmi a to mi přináší mnohé pedagogické úspěchy.“
Tak jak se vyvíjela společnost, vyvíjely se také potíže dětí, vyvíjela se i celá speciální pedagogika, přístupy k dětem, legislativa a s tím ruku v ruce i vybavení a podoba samotného zařízení, rekonstrukce apod. Společně s tím se vyvíjela také má profesionalita. Výsledkem všech změn jsou zařízení dnešního typu, tedy i včetně toho našeho. Úlohou pedagogického i nepedagogického týmu je návrat dítěte do společnosti. Můžeme tomu dávat různé přívlastky, ale podstata je po celou dobu mé činnosti stejná. Spokojený mladý člověk odcházející z našeho zařízení.
Cesty a metody k dosažení cílů jsou různé a vyvíjí se, ale některé a tím myslím ty nejdůležitější, jsou archaické, stejné a neměnné. To pro svou účinnost. Dovolte mi jich jen pár jmenovat: projevený zájem, opravdovost, čestnost, odvaha, upřímnost, lidskost, víra v sebe, vlastní spokojenost, schopnost překonávat překážky, nadhled, vzdělanost, schopnost mít rád, schopnost nesoudit, naslouchat, pokora…
Děkujeme, že jste zavítali na webové stránky našeho zařízení. Každý projevený zájem o nás, jako o zařízení, je v konečném důsledku zájmem projeveným o děti, se kterými pracujeme. Pokud se vám nepodaří na našich webových stránkách nalézt potřebné odpovědi, obraťte se na nás, rádi Vám všechny dotazy zodpovíme.