Program Vlastní odpovědnosti je specifický způsob práce s dítětem, který rozvíjí samostatnost, zralost a vnitřní disciplínu chlapců s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou. Jeho cílem je poskytnout mladým lidem prostor, kde mohou bezpečně zkoušet fungovat s větší mírou důvěry, svobody a vlastní zodpovědnosti – podobně, jako tomu bude v jejich budoucím životě mimo institucionální prostředí.
Podstatou programu je přesvědčení, že skutečná změna a růst nevznikají pod tlakem kontroly, ale z vnitřní motivace, z možnosti volby a z důsledků, které volba přináší. Myšlenky programu vycházejí z principů svobodného a sebeřízeného vzdělávání – tedy z víry v přirozenou schopnost člověka rozvíjet se, pokud k tomu má důvěru, podmínky a prostor. Pedagog zde není dozorcem, ale průvodcem, který nabízí podporu a reflexi, nikoliv neustálý dohled.
V rámci programu mohou chlapci žít v režimu s větší mírou autonomie:
Takové prostředí napodobuje běžný život a umožňuje chlapcům zažít přirozený vztah mezi svobodou a odpovědností. Každé rozhodnutí nese své důsledky – pozitivní i negativní – a právě tato zkušenost učí mladé lidi nést odpovědnost nikoli z donucení, ale z vlastního přesvědčení. Program vlastní odpovědnosti posiluje vnitřní motivaci, sebevědomí a schopnost sebereflexe. Pomáhá chlapcům překonat naučenou závislost na kontrole a autoritách a nahrazuje ji důvěrou v sebe sama. Pro mnohé z nich jde o první reálnou zkušenost se svobodou, která není jen „odměnou“, ale především výzvou – obstát sám před sebou.
„Svoboda neznamená pouze to, že jednotlivec má možnost — a zároveň břímě — volby; znamená také, že musí nést důsledky svých činů. Svoboda a odpovědnost jsou neoddělitelné.“ (Friedrich A. Hayek)
Princip sebeřízení
Ačkoli název „program“ může vyvolávat představu předem dané struktury činností, v případě Programu vlastní odpovědnosti je tomu právě naopak. Nejde o soubor metod, ale o postoj. Jádrem programu není řízení, nýbrž rozvolnění – tolerance, důvěra a respekt k autonomii dítěte. Pedagog zde nevytváří plán aktivit, ale prostor, v němž se mladý člověk může učit samostatně rozhodovat, nést důsledky svých voleb a rozvíjet vlastní zodpovědnost.
Z vnějšího pohledu se může zdát, že zařízení se tímto přístupem vzdává své výchovné role – že „nic nedělá“. Ve skutečnosti však právě v tomto záměrném nezasahování spočívá hluboká výchovná hodnota. Dospělý dává dítěti nejvyšší možný projev důvěry: víru, že je schopné růst samo, že nepotřebuje být neustále vedeno, aby se mohlo učit. Taková důvěra je zároveň výzvou – pro dítě i pro pedagoga.
Principy sebeřízení nelze zcela uchopit v rámci klasické pedagogiky. Jejich kořeny sahají spíše do oblasti filosofie, psychologie a terapeutického přístupu k člověku. Vycházejí z přesvědčení, že každý člověk v sobě nese přirozenou touhu po smyslu, kompetenci a sounáležitosti – a že tyto potřeby mohou růst pouze v prostředí svobody, nikoli kontroly. Program vlastní odpovědnosti tak není pedagogickým nástrojem v tradičním smyslu, ale spíše životní zkušeností, která dává chlapcům možnost stát se skutečnými aktéry svého vlastního příběhu.
Realizace programu
Program Vlastní odpovědnosti je realizován napříč třemi odděleními zařízení – oddělením ústavní výchovy, oddělením ochranné výchovy a oddělením adiktologické péče. Na každém z nich se program uskutečňuje v přiměřené podobě a rozsahu, který odpovídá specifickým potřebám dětí i charakteru daného oddělení. Každá skupina klientů vyžaduje jinou míru podpory, vedení a autonomie, a proto se principy programu vždy přizpůsobují jejich aktuálním možnostem a zralosti.
Současně je třeba respektovat i rozdílný legislativní rámec jednotlivých oddělení, který může v určité míře omezovat míru samostatnosti či volnosti pohybu dětí. Přesto se zařízení snaží naplňovat filozofii Programu vlastní odpovědnosti v maximální možné míře – hledat cesty, jak i v rámci formálních limitů zachovat prostor pro důvěru, svobodu rozhodování a rozvoj osobní odpovědnosti.
Z pohledu zařízení je program cenným diagnostickým i výchovným nástrojem. Umožňuje sledovat, jak mladý člověk zvládá odpovědnost a samostatnost v méně kontrolovaném prostředí, a tím lépe odhadnout jeho připravenost na život mimo zařízení. Program zároveň přináší hlubší porozumění principům respektující pedagogiky, kde klíčovou roli hraje důvěra, dialog a partnerský přístup. Vlastní odpovědnost není jen výchovný experiment, ale filosofie, která vede k vnitřní svobodě – schopnosti rozhodovat se, nést důsledky, a především: být sám sobě oporou. Je nejvyšší prioritou zařízení, aby všichni chlapci, kteří opouštějí brány našeho zařízení, tak činili jako absolventi programu Vlastní odpovědnosti. Naší dlouhodobou ambicí je, aby se principy tohoto programu staly přirozenou součástí práce s dětmi již od jejich příchodu do zařízení.